Pelíšek     Pes, ať má sebelepší a ten nejpohodlnější pelíšek přesto bude nejraději ležet na gauči, v křesle a v posteli. Každý pes má rád pohodlí a rád spí na měkkém. Také rád leží tam, kde cítí pach svého pána a rád si vybírá vyvýšená místa, aby měl přehled o tom co se děje v místnosti. Pokud nechcete, aby váš pes ležel na gauči nebo v posteli, nesmíte jej tam pustit ani jako malé roztomilé štěněčí klubíčko. Pokud jen jednou psovi dovolíte spát v posteli, nebude již nikdy chápat, proč ho z ní podruhé vyhazujete. Je jen na vás, jestli dovolíte psovi spát ve vaší posteli, ať už z důvodů hygienických nebo jiných. Většina majitelů se tomu neubrání. Jedna ze dvou možností je psovi vyhradit v bytě jedno jediné křeslo, kde mu dovolíte ležet. Ale pokud opravdu nechcete, aby pes odpočíval ve vaší posteli, na gauči či v křesle, poskytněte mu takový pelíšek, který pro něj bude pohodlný a který bude mít oporu za zády. Nikdy nepřipusťte žádné výjimky.     Pokud jste povolili a nyní se snažíte psa odnaučit co jste mu občas dopřáli, bude to pro něj těžší pochopit. Náprava tohoto zlozvyku vyžaduje velkou trpělivost. Vytvořte mu pohodlný pelíšek na místě, kde jste nejčastěji. Pokud máte velký dům, klidně mu takové místečko vytvořte rovnou na několika místech, protože většina psů pobývá rádo právě tam, kde je jeho pán. Když pes vyskočí na křeslo, dejte mu pokyn "dolů" a "místo", přičemž ho k jeho pelíšku odveďte a ukažte mu kam si má lehnout. Pes se pravděpodobně pokusí na křeslo vyskočit znovu, takže cvičení opakujte do doby, než si zvykne odpočívat ve svém pelíšku. Pokud přijme tento fakt a vy jej najdete v jeho pelíšku, nezapomeňte ho za to pochválit a odměnit. Jestliže pes cvik pochopil a prováděl a vy ho z nějakého důvodu po delší době najdete opět v křesle, psa pokárejte a s „upřímně naštvaným" hlasem psa pošlete na místo. Jestliže pes z předchozích cvičení ví, že na křeslo nesmí, bude přesně vědět proč se zlobíte, a proto můžete být i přísnější (už se neučí, to vás jen neposlouchá). Úloha trestů ve výchově psa.. Účinnější je „zlobení“ předcházet vhodnou výchovou a jednotlivé obtíže postupně odstraňovat. Je normální, že i vychovaný pes svého majitele občas testuje, co si může dovolit. Pokud to se zkoušením pánovy trpělivosti přežene, je třeba vždy důkladně zvážit případné potrestání a nikdy nejednat v afektu. Bezprostředně po činu, vlastně tehdy, když je pes přistižen. Někteří chovatelé se domnívají, že pes si je i po několika hodinách po provedení vědom, co způsobil, protože se domnívají, že je to poznat z výrazu i z chování psa. Kdy trestat Bezprostředně po činu, vlastně tehdy, když je pes přistižen. Někteří chovatelé se domnívají, že pes si je i po několika hodinách po provedení vědom, co způsobil, protože se domnívají, že je to poznat z výrazu i z chování psa. Pravda je taková, že pes okamžitě vycítí náladu svého pána, a i když už dávno zapomněl, že něco provedl, reaguje buď útěkem, nebo podřízeným chováním. Pes si brzy začne spojovat příchod pána s následujícím trestem, začne se jeho příchodů bát a v závislosti na plemeni se stane buď agresivním, nebo neurotickým psem. Za co trestat Krátce řečeno - za nežádoucí chování. Pokud pes během nepřítomnosti majitele rozhází nebo zničí věci, je lépe zatnout zuby a škodu zlikvidovat. Pokud je pes trestán za špatné provedení povelu, např. přijde až na několikáté zavolání, je výchovnou chybou ho za to trestat. Pes si spojí uposlechnutí příkazu s následujícím potrestáním a příště přijde ještě váhavěji. V tomto případě, ač se to zdá nelogické, je třeba psa chválit a odměňovat, aby si zapamatoval, že čím dříve na zavolání přiběhne, tím rychleji dostane odměnu. Jak trestat Rozhodně nebít. Bitím se podporuje agresivita u psů, a co hůř, v očích psa je to člověk, kdo je agresorem. Pokud lze některým formám nežádoucího chování psa předejít, např. uzavřením psa do pokojové boudy po dobu naší nepřítomnosti, je to vhodný způsob ne trestu, ale prevence. Většina mladých psů se baví rozhazováním věcí z nudy, a je proto lépe, když se budou nudit v boudě, kde nemohou nic provést. Fyzické tresty srolovanými novinami nebo poutkem mnozí chovatelé neuznávají, protože ty nevycházejí z přirozeného chování zvířat. Zmíněné noviny nebo hození klíčů přibližným směrem k psovi se používají k vyvolání úleku, odpoutání pozornosti a zesílení zákazu ("nesmíš", "fuj"). Zvířata při výchově svých mláďat podobné náčiní nemají a tedy je nepoužívají. Zlobivá štěňata fena umravní vytaháním za kůži. Mezi fyzické tresty lehčího rázu lze ještě uznat maximálně vycukání na vodítku, stlačení kohoutku nebo zmáčknutí čumáku. Většina majitelů psů ve vypjatých chvílích, ke kterým nutně dochází, zvyšuje hlas. Hlasité projevy ve smečce divokých psů však patřily k obraně, nikoli k vyřizování účtů. Proto křik nebude mít žádný výchovný efekt, pouze snad umožní majiteli ventilovat nahromaděné emoce. Verbální trest formou kárání však většina psů dobře chápe, zejména pokud chovatel ztiší hlas, naladí hlubší tón a bude mluvit důrazně – asi tak, aby jeho domluva připomínala psovi vrčení. Není třeba psa trestat v tom smyslu, jak to chápeme my, lidé. Fyzický trest pes nepochopí a může se svého člověka začít bát. Účinnější je "zlobení" předcházet vhodnou výchovou a jednotlivé obtíže postupně odstraňovat. Je normální, že i vychovaný pes svého majitele občas testuje, co si může dovolit. Pokud to se zkoušením pánovy trpělivosti přežene, je třeba vždy důkladně zvážit případné potrestání a nikdy nejednat v afektu.